Pilea “XS” (slow plant)

Popis

Pilea je rost­li­na zají­ma­vá svým vzhle­dem, ale i his­to­rii. Pochází z hor­na­té čín­ské pro­vin­cie Yunnan, ale její iden­ti­ta byla dlou­ho nezná­má. Poprvé obje­ve­na byla na začát­ku 20. sto­le­tí, poté zno­vu na kon­ci 2. svě­to­vé vál­ky, kdy ji do Evropy při­vez­li norští misi­o­ná­ři. Poté se šta­fe­to­vě šíři­la mezi lid­mi, aniž by někdo pořád­ně věděl, o jakou rost­li­nu se vlast­ně jed­ná. Vypadá totiž jako pepři­nec, ale ve sku­teč­nos­ti pat­ří do čele­di kopři­vo­vi­té (Urticaceae), což se pozná hlav­ně pod­le kvě­ten­ství. Definitivně popsá­na byla až v 80. letech.

Dokonalé kula­té lis­ty na dlou­hých řapí­cích při­po­mí­na­jí peníz­ky či pala­čin­ky, odtud tedy názvy jako Chinese money plant nebo pala­čin­ko­vá rost­li­na (Pancake plant). Listy jsou kožo­vi­té, tak­že mají suku­lent­ní cha­rak­ter a lépe v sobě udr­ží vodu.

Pilea se dá mno­žit pou­ze svý­mi odno­že­mi, kte­rých ale vytvá­ří oprav­du hod­ně a pro­to se sta­la kdy­si tak popu­lár­ní mezi skan­di­náv­ský­mi ama­tér­ský­mi pěs­ti­te­li a pro­to je tak popu­lár­ní i dnes.

Stanoviště, záliv­ka a hnojení:
Pilea vyža­du­je dosta­tek svět­la, obzvlášť v zimě ji vyber­te co nej­svět­lej­ší parapet!

Vyžaduje pra­vi­del­nou záliv­ku (jinak se jí krou­tí lis­ty) – ve vege­tač­ním obdo­bí vydat­nou, v zimě samo­zřej­mě tro­chu stříd­měj­ší. Pozor, nemá ráda pře­mo­kře­ný sub­strát, to jí potom ve vel­ké míře žlout­nou spod­ní lis­ty. Určitě dej­te na dno kvě­ti­ná­če dre­náž (např. keramzit).
Pilea je cit­li­vá na tvr­dou vodu, váp­ník jí může ucpá­vat póry na lis­tech. Zalévejte ji tedy vodou pře­va­ře­nou nebo ale­spoň odstá­tou. Nebo může­te zku­sit vodu desti­lo­va­nou, ale tu v tom pří­pa­dě obo­hať­te dese­tin­ným množ­stvím stan­dard­ní dáv­ky hnojiva.

Díky hor­ské­mu půvo­du ji může­te v zimě nechat pře­zi­mo­vat i při niž­ší tep­lo­tě (kolem 15°C), nasa­dí potom lépe kvě­ty. Přes léto ji může­te “let­nit” na bal­kó­ně (spí­še v polostí­nu), opět potom lépe nasa­dí kvě­ty. Ale pozor na hou­sen­ky! Moc jim chut­na­jí její šťav­na­té lis­ty a doká­ží je veli­ce rych­le zkon­zu­mo­vat (vím z vlast­ní zkušenosti : ).

Protože pochá­zí z vyš­ších nad­moř­ských výšek, nepo­tře­bu­je pří­liš výži­vy. S hno­je­ním to tedy nemu­sí­te pře­há­nět. Že je pře­hnoje­ná pozná­te tak, když jí čer­na­jí spod­ní listy.

Pilea vám bude prů­běž­ně vyho­lo­vat kmí­nek odspo­du, pro­to je fajn pěs­to­vat si z odno­ží dal­ší gene­ra­ce rost­li­nek nebo jed­nou za pár let sta­rou rost­li­nu zmla­dit – seříz­nout vrch­ní část a nechat zno­vu zako­ře­nit ve vodě. Protože se kmí­nek nevět­ví, čas­to pře­pa­dá­vá a rost­li­na tak bude mož­ná potře­bo­vat oporu.
Pokud se vám líbí Pilea více zarost­lá odspo­du, může­te tam odno­že nechá­vat, vel­ká rost­li­na potom ale pří­liš nepo­ros­te. Pokud nao­pak bude­te odno­že odstra­ňo­vat, vel­ká rost­li­na poros­te dale­ko více.

Pileu roz­mno­ží­te tak, že malé odno­že odřízne­te ost­rým nožem (k vel­ké rost­li­ně jsou pod povr­chem při­po­je­ny spo­jo­va­cím koře­nem) a nechá­te zako­ře­nit ve vodě. Jakmile pus­tí dosta­tek koře­nů (což je oprav­du za pár dní), může­te je zasa­dit do vlast­ní­ho květináče.

Dodání:
Pilea je zasa­ze­na v tera­ko­to­vém kvě­ti­ná­či o prů­mě­ru 7 cm, včet­ně tera­ko­to­vé pod­mis­ky. Květináč má vět­ši­nou už pati­nu ♥ Pileu si potom doma může­te pře­sa­dit do kvě­ti­ná­če vlast­ní­ho výbě­ru nebo v tera­ko­to­vém kvě­ti­ná­či vlo­žit do něja­ké­ho ozdob­né­ho oba­lu (“kvě­ti­ná­če”). Každá rost­lin­ka byla už 1x přesazena.

Pileu je křeh­ká a pro­to ji neza­sí­lám poš­tou, mož­né je pou­ze osob­ní vyzved­nu­tí v Hradci Králové.